Červen 2012

O úspěchu

21. června 2012 v 11:21 | caleby |  moje keci

Wikipedie: Úspěch je pozitivní výsledek snahy jednotlivce o dosažení určitého cíle.

Doufám že nečekáte žádný návod jak být úspěšní.
Jak už wikipedie říká, je to snaha o dosažení cíle.
Ano, snaha. Otázkou zůstává, jestli už jste začli?
Pokud ne, měli by jste, je to první krok k dosažení cíle.
Cesta k úspěchu nebývá snadná, protože, jak už to tak bývá, nic neni zadarmo, ale hlavní je vytrvat. Ať už se vám do cesty k cíli postaví cokoliv, překonejte to a jdetě dál.
A hlavně nevzdávejte to! Ať to stojí, co to stojí! Mohlo by se totiž stát, že to vzdáte před koncem...
Proto všem přeji pevné nervy a kopu trpělivosti, aby jste došli ke svým cílům. Usmívající se

O kráse...

15. června 2012 v 23:05 | caleby |  moje keci
Krása - pod tímto pojmem si každý představíme něco jiného.
Krása, definovala bych jí jako pozitivní pocit. Vždy když řekneme, že je něco krásné, nějakým způsobem se nám to zalíbilo a zaujalo nás to.
A kde krásu najít?
Stačí se rozhlédnout! Krása je přece všude kolem nás!
Ne vždycky je krása tak okatá, občas se skrývá v maličkostech a těch nejmenších detailech. Třeba květiny, zkuste se někdy kouknout opravdu zblízka. Jsou přenádherné a fascinují!
Krásu ale nejde vždy jenom vidět. Musíte jí i cítit. Tu pravou krásu vnímáme srdcem.
Ano, samozřejmě tu jsou krásné boty, kabelky (aby pánové neřekli...) a holky! Ale tuhle krásu vidíme. To jaký jsme naopak vnímáme a to je na té kráse tak krásné...

I´m really good girl...

7. června 2012 v 20:37 | caleby |  moje keci
Normální... to slovo mě absolutně (ne)vystihuje.
Přirovnám se k obrázku, v jádru jsem hodná a milá holka, ale co se týče mého chování, jsem radši drzá a prostě rebel. Povím vám proč.
Protože kdybych pořád byla ta hodná holka, lidi by toho zneužívali a nevážili si toho co pro ně dělám dobrovolně, ale naoko vždy s nosem nahoru. Stala by se z toho jen jedna běžná a normální věc. Každý by s tím počítal, že já to normálně udělám. Ale já ne... Vím, že to zní všelijak a působit to na vás bude taky tak, ale mě baví být tím ďáblíkem. Navenek rohy a uvnitř andílek.
Věřte mi, tohle není článek jenom o mě. Nás je hodně. Jenže nás andílky odsuzují na první pohled jako zlé. Zrovna teď je to tu u nás samý metalista, a dost mě překvapilo, když ten ryze metalistický člověk zdvořile oslovil a zeptal se na cestu do centra. Opravdu, byla jsem trošku v šoku. Věřím, že když shodí svůj metalový look, bude z něj jen další z nás.
Proto se ptám, proč soudíme lidi podle toho jak vypadají?
Je tohle normální?