Květen 2013

Taky je to jen člověk

21. května 2013 v 16:54 | caleby |  moje keci
Myslím, že právě náš 3. prezident je předmětem častých rozporů a nejvíc hlavně v pajzlu u piva.

Tuhle foku jsem sem dala hlavně proto, že je zde Miloš právě jako jeden z davu. Rád popije a pojí dobré jídlo a k tomu si dá cigárko.
Ano, viděla jsem video, kde náš prezident nevypadal zrovna nejlíp, dokonce by se dalo říct, že byl opilý.
To, co si zde přečtete, neznamená, že se ho zastávám, nebo ho dokonce bráním, ale zkusme na chvilku odhodit všechnu tu nenávist a hesla typu "Tohle není můj prezident!" a zkusme ho na chvilku brát jako člověka, prostě jako občana ČR.
Každý z nás jistě postřehl, že v historii byli jistí prezidenti, kteří chlastali. Myslím si, že v té době ještě nebyla média tak dravá jako teď. Jistě, určitě by to byla ustuda. OPILÝ PREZIDENT U KORUNOVAČNÍCH KLENOTŮ. Upřímně, myslím si, že nikdo z nás do toho pořádně nevidí. Neměli bysme ho za to soudit, žádná mezinárodní ostuda z toho není. To když Klaus ukrad pero, taky z toho byl poprask, ale brzy to vyčichlo.
Pan Zeman vykonává velice obtížný úřad, proto mu přeji, ať mu jeho homur i nadále vydrží.

Bylo nebylo...

7. května 2013 v 18:41 | caleby |  moje keci
Čas plyne pořád stejně, ale tím, že doopravdy nejsme přítomni, tam kde jsme tak to uteče opravdu rychle.
Myslím že k tomuto téma se hodí jeden takový text, který mi jednoho slučeného dne vnutila moje Múza.

Jak jsem tak seděla v zadu za domem na studni, četla knížku a jarní sluníčko mě hřálo do zad, zvedla jsem oči. Na trávě kolem byly rozseté sedmikrásky, ale vždy jen sem tam nějaká. To v létě jich tu byly vždycky houfy. Můj pohled utkvěl na kruzích hlíny, kde tráva ještě nedorostla, to místo mi přišlo docela prázdné. Bývala zde hrazda na věšení prádla.
Zaposlouchala jsem se do cvrlikání ptáčků, které rušil jen zvuk cirkulárky a letadla. Podívala jsem se na nebe, ale oslnilo mě slunce a přes mraky jsem stejně nic neviděla.
V trávě jsem rozeznávala místa, kudy vedla pěšina, tráva zde byla už jednotná. Pohled mi spočinul na místě, kde kdysi bývalo ohniště. Hlavou se mi prohnalo tolik vzpomínek na radosti, které jsme tu společně zažili.
Dál jsem si prohlížela tak známou zahradu, přesto tak neznámou a jinou. Tam, kde bývaly dvě jabloně, stojí jen jedna. Tam, co bývala zahrádka s jahodami, rostou nové túje. Tam, kde dřív bývala pumpa, zeje bílé kolečko. Tam, kam jsem kdysi zasadili pomlázku dnes se košatí vrba.
Místo, které s láskou nazývám svým domovem, dnes bohužel navštěvuji jen jako host.
Jak jsem tak seděla v zadu za domem na studni, se slzami v očích, trápila mě teď jen jediná myšlenka. Všechno se změnilo…