Březen 2015

Kdo má ten je..?

17. března 2015 v 14:03 | caleby |  moje keci
Ten kdo má, chce ještě víc. Kdo nemá nic, nechce nic. Nebo chce aspoň málo a sní o hodně.
Díky studiju dějin můžu s klidem prohlásit, že sice žijeme ve zkažené době, ale každá doba je svým způsobem zkažená. Obecně bych k tomu vytvořila jednoduchou rovnici: kdo má prachy, ten má moc. A bylo to tak už za Kleopatry, za Napoleona a taky dnes.
Další absurditou každé doby je, jak lidé chtějí dosáhnout míru. "Kdo chce mít, chystá válku!" Kdo chystá válku musí mít prachy. Ale válčení vysává pokladničky států a především běžných občanů, kteří musejí platit nesmyslné daně, třeba za to, že mají hlavu. Navíc vítěz může být jen jeden.
Každý určitě slyšel o 30leté válce. Každý určitě dokáže spočítat, že trvala 30 let. Někdo dokonce tuší, že válka byla náboženského charakteru. Bylo to tak, alespoň podle pramenů, první dracet let, přibližně. To si mezi sebou vyměňovali nadvládu válčící strany. Nicméňě posledních deset let války už nešlo o nic jiného, než kdo si kolik nahrabe.
No a není to dneska stejné? Nebo dokonce horší?
Proč hodnotíme lidi, podle toho co mají, ale ne podle toho, jací jsou? Je tu určitý první dojem, který každý na nás udělá, ale díky tomu, že někoho poznáme líp vlastně zjistíme, že ten šmudla je docela fajn a nějaká nádhera je inteligentní asi jako houpací koník.
Ovšem musím vzít v úvahu i to, co můžeme mít a nemá to hmotnou podstatu. Míním tím, vzpomínky ale také náš charakter. Jsou to "věci" nevyčíslitelné hodnoty.
Podle mě je na tom nejlíp ten, co je a má, ale přitom nemá.

Caleby
●●
"Když už člověk jednou je, tak má koukat, aby byl. A když kouká, aby byl a je, tak má být to, co je, a nemá být to, co není, jak tomu v mnoha případech je." - Jan Werich
●●

Odkaz aneb co tu po nás zbyde

11. března 2015 v 21:25 | caleby |  moje keci
Myslím si, že každný máme nějaké to "životní poslání". Jen ho odhalit a dát se na tu správnou cestu.
Ale takovým životním posláním každého, zárověň i jeho odkazem, je mít a vychovat své děti tak, aby z nich byli prímový lidé.
Je až neuvěřitelné, jak je ta naše drobotina a budoucnost národa zkažená. Už děti ve školce mají chtřejší mobily jak já. Když jsem já chodila do školky, mobily jsme neznali.
Když jsme zlobili, rodiče nám říkali "za trest budeš doma". Dnes rodiče říkají "za trest ti vypnu počítač a půjdeš ven".
Dále všechny ty uhozené a "zkurvené" zákony, jak by řekl náš pan prezident, které se ohání tím jaké mají děti práva. A co povinnosti? Ty už děti nemají? Třeba že by se měly chovat slušně aspoň ke svým rodičům?
Když si vzpomenu, kolikrát jsem jako dítě dostala na prdel, přijde mi to úsměvné. Ale nepochybně jsem si to zasloužila. Dnes dítě nesmíte ani plácnout. V některých zemích by vám dítě i sebrali. Je to až k smíchu.
Takže co je to životní poslání?
Shrnula bych to takhle: "Milujte se a množte se!"
No a nezapomeňte vychovávat děti tak, abyste se za ně jednoho dne nemuseli stydět.

Caleby