...být vděční.

23. října 2015 v 9:10 | caleby |  moje keci
Poslední dobou pozoruji, jak si lidé neváží spousty věcí, berou je jako samozřejmost a často se k nim chovají až nevděčně.
Rozhodla jsem se napsat v deseti bodech, čeho si vážím, abych připomněla i sama sobě, proč být vděčná.
Zdravý - Myslím, že právě svého zdravý si lidé často neváží a často hazardují se svým životem. Osobně na své zdravý občas zapomínám v okamžicích, které jsou spojené s jídlem, když se přecpu něčím, co mému zdravý neprospěje.
Rodina - Nejvíce si vážím toho, že jsou to lidé, se kterými mně spojuje nejen společné příjmení, ale i láska a porozumění. Snažím se s nimi vycházet v dobrém, přesto že je to často těžké.
Každý nový den - Co když dnešek byl můj poslední den? Nikdy nevím, co bude zítra a už jen to, že ráno otevřu oči a je zase 'dnes' je důvod, proč se na svět alespoň trochu usmát.
Mám co jíst - Je to každodenní samozřejmost. Už jsem se setkala s lidmi, kteří před jídlem pronesou krátkou 'modlidbičku' za to, že jsou vděční, protože mají co jíst. Je to inspirativní, protože dnes na jídlo nemáme čas, často jíme ve spěchu a nejlépe s mobilem v ruce.
Mám kde spát - Na světě je spousta lidí, na které nečeká postel s matrací, polštářem a peřinou. Na mě ta postel čeká, což je super, protože je na místě, kterému říkám domov. Podle mě je domov dost abstraktní pojem, protože svůj domov si nosím s sebou, tudíž mohu být doma kdekoliv, ale postel si do baťohu nenarvu.
Mám skvělou práci - Moje práce je docela dřina, ale mám to tam ráda. Mám skvělí kolektiv, super šéfa a s penězi to taky není žádná katastrofa. I přesto jak mě to tam občas štve, jsem ráda, že vůbec nějakou práci mám a mám nějakou kačku navíc ke studiu.
Mohu studovat - Být vystudovaný je dnes samozřejmost, ale moje ambice nikdy nebyly toho typu, že bych honila titul za titulem. Naštěstí možnost studovat je tak jednoduchá a já jsem ráda, že jsem student. Alespoň mám slevu do kina.
Žiji v ČR - Žiji ve státě, kde se nemáme ani špatně, ale ani nijak super. ALE nikdo odtud neutíká (alespoň ne hromadně) a nikdo neutíká sem. V každé domácnosti (průměrné - statisticky vzato) je auto, počítač, lednička, myčka, pračka, mikrovlnka a kdo ví co ještě. Navíc průměrně jezdíme jednou ročně na dovolenou. To není zlé.
Svoboda - Nemusím se bát, říct svůj názor. Mohu cestovat, kam mě napadne. Mohu vyznávat náboženství, jaké chci. Mohu nosit oblečení, jaké chci. Vlastně si mohu dělat, skoro všechno, co chci. Není to super?
Vše co mám - Je snadné být nespokojený, kvůli všemu, co nemáme. Ale být spokojený s tím, co máme, je podle mně umění. Každý den narazím na něco, po čem mé srdce touží a pak má být jeden spokojený s tím co má... Stále se mám, co učit.
Když se nad tím zamyslím, mám toho vlastně víc, než potřebuji. Naopak si vážím maličkostí, co pro mě dělají druzí. Může to být třeba řidič tramvaje, který počká, než doběhnu. Nebo maminka, když uvaří něco, protože ví, že to mam prostě ráda.
Každý den, každou minutu po celý náš život máme být za co vděční, jen je třeba se to naučit.

caleby

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 fakynn fakynn | E-mail | Web | 23. října 2015 v 11:05 | Reagovat

Tolik vděční za to, že bydlíme v ČR zase být nemusíme. Mohli jsme se narodit někde v Somálsku, to je fakt, ale taky jsme se mohli narodit v lepší zemi, s lepší politikou, lepší morálkou a podobně.

2 healedheart healedheart | 23. října 2015 v 11:10 | Reagovat

Zdraví se píše s měkkým i a skvělý kolektiv je zase y tvrdé. Nesouhlasím s tím, že do ČR nikdo neutíká, ale jinak hezký článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama